Mnoho z nás vyrůstalo v tom, že se máme starat především o ostatní a nemyslet na sebe. A tak dnes máme potíže se věnovat sami sobě, a když už to děláme, trpíme často pocity viny. Starat se o sebe je ale velmi důležité a nezbytné. Je to dokonce naše povinnost, nikdo jiný nezná naše potřeby a náš současný stav tak dobře jako my sami. A nikdo jiný než my za jejich naplnění není zodpovědný – ani náš partner/partnerka, děti, rodiče nebo podřízení.
Pokud nenaplníte své potřeby, budete pravděpodobně nespokojení, podráždění, frustrovaní a budete mít tendence k výbuchům hněvu. A to není příjemné jak pro Vás, tak pro Vaše blízké.
Ještě mám velmi ráda pořekadlo, že prázdná studna nikoho nenapojí. Pokud se musíte/chcete starat o někoho dalšího, je nutné, abyste vy sami byli v dobré kondici. Pokud totiž následkem dlouhodobého sebezanedbávání onemocníte, nebudete se moct postarat už o nikoho. Věřte mi, poznala jsem to sama na vlastní kůži.
Myslím, že jsem Vám poskytla dostatek argumentů, proč sebepéče není sobecká. A pro rodiče mám ještě jeden speciální. Chcete aby z Vašich dětí vyrostli také tak uhnaní a vyřízení dospělí, kteří se starají jen o své děti a na sebe nemyslí? Ne? Tak to budete muset jít příkladem, protože děti se učí nápodobou.
A jak přistupujete k sebepéči Vy?